|
Regulace funkce proteinu STING během infekce myším polyomavirem
Šnejdarová, Aneta ; Horníková, Lenka (vedoucí práce) ; Pimková Polidarová, Markéta (oponent)
Stimulator of interferon genes (STING) je adaptorovým proteinem signalisační dráhy vrozené imunity, účastnící se detekce dvouvláknové DNA (dsDNA) v cytoplasmě buňky, která ústí v expresi prozánětlivých genů včetně produkce interferonu I. typu. Během infekce dsDNA virem, myším polyomavirem (MPyV), sice dochází k aktivaci proteinu STING, ale výsledná produkce interferonu je pouze mírná. Lze tedy předpokládat, že v buňkách infikovaných MPyV je funkce proteinu STING regulována. Cílem této diplomové práce bylo prozkoumat tři mechanismy, kterými může k regulaci docházet, a to prostřednictvím proteinových interakčních partnerů, posttranslačních modifikací, nebo změny vnitrobuněčné lokalisace proteinu STING. Pro usnadnění výzkumu byla ustanovena linie myších fibroblastů stabilně exprimující proteinu STING fúzovanou s HA-kotvou. Dále byly připraveny dva plasmidy kódující protein STING fúzovaný se zeleným fluorescenčním proteinem, usnadňující sledování lokalisace proteinu v buňce, či s kompositní kotvou obsahující in vivo biotinylovanou značku BioEaseTM tag umožňující efektivní isolaci proteinu STING. Výsledky pozorování kolokalisace v buňce a koimunoprecipitace naznačují, že by protein STING mohl interagovat s virovým středním T antigenem. Byla nalezena i neočekávaná interakce s virovým velkým T antigenem....
|
|
Imunosuprese u aktivní roztroušené sklerózy: kombinovaná léčba interferonem beta a azathioprinem a monoterapie fingolimodem.
Tichá, Veronika ; Kubala Havrdová, Eva (vedoucí práce) ; Vymazal, Josef (oponent) ; Laczó, Jan (oponent)
Úvod: Přidání druhého léku byla cesta k dosažení klinické stabilizace roztroušené sklerózy u řady pacientů léčených monoterapií s přetrvávající klinickou aktivitou. Moderní imunosupresivní léčba používá monoterapii léky se specifičtějším mechanismem účinku. Pacienti a metody: Tato retrospektivní observační studie sledovala dva soubory pacientů, kteří měli i přes zavedenou dlouhodobou léčbu vysokou aktivitu nemoci. První soubor zahrnoval 85 pacientů s aktivní roztroušenou sklerózou, kteří byli léčeni monoterapií buď interferonem beta nebo azathioprinem, a byl jim přidán azathioprin nebo interferon beta jako druhý lék. U všech pacientů byla hodnocena 5letá data a v podskupině 23 pacientů i 10letá data. Do druhého souboru bylo zařazeno 126 pacientů převedených z interferonu beta nebo glatiramer acetátu na fingolimod. U všech pacientů v tomto souboru byla k dispozici 1letá data a u 53 z nich i 2letá data. V obou souborech pacientů byly po přidání druhého léku nebo eskalaci léčby hodnoceny klinické parametry (četnost relapsů, disabilita) a v prvním souboru také laboratorní hodnoty a výskyt nežádoucích účinků. Výsledky: přidání druhého léku k monoterapii vedlo k poklesu četnosti relapsů o 1,5 ročně po celou dobu sledování, tedy 5, resp. 10 let. Nebyl pozorován žádný vliv na míru invalidity. Současně...
|
| |
| |
| |